Tlachání k čaji

2. april 2015 at 15:01 | En |  diary.
Oh, uh..ulala, venku počasí nic moc, a tak sedím nejspíš se zánětem ledvin v posteli, poslouchám nějaký nový píničky, těším se z toho, že vyjde poslední a naprosto geniální desátý díl Haryho Holea s názvem polici a nemůžu se dočkat
Včera jsem byla na rovnátkách! Ňah, dostala jsem super nový gumičky, takže už nevypadám, že mám hubu celou plechovou, ale dostalo to skvělou červenou barvičku a jsem z toho děsně happy, navíc, co si čistím zuby asi tak 6x denně, jako fakt, tak je mám nádherně bilý a naprosto to září! :)) Příští měsíc mi do pusy nacpou destinu, na horní patro, takže o líbání si nechám asi jen zdát :D ..haha


Šůůůůůgrrrrrr jeeeees plíííííííz..ach jo, miluju tu písničku :D <3

Nicméně, mě to jaro dojímá. Všude chodí všichni zamilovaní, holky s bubnem chvíli před porodem ..eh, no láska je zase všude, ve vzduchu sice sníh, ale komu to vadí, žejo :D ..Vole jasně, že všem. Nicméněmě tohle všechno přimělo k tomu, že jsem si přiznala, že ačkoliv jsem děsně paličatá a razím teorii "na co chlapa", tak přiznávám, že by se mi něco takového líbilo. Nevím jestli je to věkem, nebo potřebou být s někým, ale hrozně přeju svým kamarádkám jejich vztahy, prožívám s nima jejich trable a občas si říkám, "vždyť už jsem připravená, tak..proč to pořád nepřichází?" ..Jestli je pravda, že si zasloužíme lásku, kterou přijímáme, tak jsem na tom dost mizerně. A tak jsem se zamyslela a, je fakt, že mi je 20 a nikdy jsem s nikým nechodila. To je prostě..divný, a ne retardovaná fakt nejsem, fyzicky. Mentálně možná občas :D :D ..
Co si pamatuju, než jsem nastoupila do prváku, tak jsem měla pletky s jedním o dost starším klukem, paradox bylo, že byl tak opilej, že si mě druhý den nepamatoval..:D To je až k pláči, Tomáš to byl :D Ze zemědělky v Brně :D ..ach. Další koho si pamatuju byl Jirka, z vedlejší vesnice, později jsme spolu byli na intru, moc mě nebral, tak jsem se mu pak neozývala a dával mi to dost sežrat :D Ale přežila jsem! Pak příšel Tomáše číslo dvě, s ním to bylo super, ale tak rychlý, že jsme to pohřibili dřív než to začalo, pak začal chodit s mou spolužačkou a jsou spolu doteď. Dokonce už mají i jméno, mi teda podrž koště!! Pak jsem na chlapce a chlapy zanevřela uplně a nebo to nebylo nic významného :D....Mmm jo, druhák se nesl ve znamení, přiberu a seru na chlapy :D asi tak! Za to ve třeťáku jsem se zamotala s Michalem a nemohla se z toho rozmotat ještě donedávna. Potom už následoval jen Marek a Jarda..a to taky nestojí za řeč.
Vždycky když jsem si s někým rozumněla, tak bydlel na druhé straně republiky, nebo to z nějakého důvodu nevyšlo. Teď, s odstupem času když to vidím, nemůžu říct, že vím v čem je chyba nebo co dělám špatně. Možná to nebylo mým postojem k tomu všemu, zahrabávala jsem se doma, zatím co ostatní holky sbíraly lajky na fb aby se ujistily jak jsou hot or not a že duckface je v pořádku.
Nedávno jsem koukala s mámou na film, nezapomeň na mě se to jmenovalo, ve zkratce je to o klukovi, kterejpotkal holku, vsadil se skamarádem, že jí sbalí o a ojede. Taky že jo, jenže v tom pak bylo něco víc, žejo, když jí to vysvětloval a láska jako trám, když mu teda laskavě odpustí, tak zemře. No to bylo dráááma, pak se mě máma zeptala, "nepřipadáš si o tohle ochuzená?" ..Tak jsem se zamyslela, je pravda, že když jsem byla na intru, tak mi moje velice aktivní spolubydlící vykládala s kolika klukama na ten víkend spala, kolik jich bylo celkem, kde a jak jí po tom všechno bolí. Jak už ve třinácti utíkala s holkama na diskotéky a pak oblila celý výtah a dělala, že nic neví. No, možná mě občas mrzí, že jsem takový dobrodružství nezažila, že ze mě nebyla okresní sexuální přebornice, ale teď už to nějak neřeším. Zvládla jsem tyhle věci v daleko, daleko, ale daleko menší míře. A taky, se 112 kily se někde natřípat jako s padesáti a být sexy a ne zpocená jako dveře od chlíva, dá zabrat, co si budeme.
Takže o čem to celý je? Lovit někoho. Být na všechno příliš připravená?
Vždycky jsem chtěla mít v někom oporu a jistotu, myslím v příteli, což se v mém případě obrátilo. Michala jsem milovala, fakt jo, udělala bych pro něj snad cokoliv, ale člověk pak vystřízlivý, když se ten druhý staví zády tak, že narazíte. A narazíte hodně tvrdě.
Říkám si, jak je to nespravedlivé, některé holky mají úžasného přítele a chovají se jako krávy.
V mém případě je to zase stejné. Kamarád mé kamarádky mě na facebooku šťouchnul, nic neobvyklého, a tak jsme si začali psát. Je hrozně milý, v hlavě něco má, není na mě hrubý, drzý, nechce po mě fotky v prádle a kdoví co všechno ještě. Ale zase to má háček, je zadaný a bydlí tam, odkud já se stěhovala. Přijde mi to děsně nespravedlivý! Mám pocit, že když je mi mi ten člověk tak sympatický, tak se zákonitě musí něco posrat a překazit a nebo to bude milé pořád, ale budeme jen..něco jako kamarádi, já budu zklamaná, on mi nebude rozumnět, a pak to vyvrcholí jako vždycky slovy, holky nevědí co chtějí! Jak říct někomu, koho neznáte, že byste si s ledovým klidem dokázali představit, že byste spolu mohli být, že Vám přijde více sympatický, než byste si měli připustit, že někdy s noci přemýšlíte, jaké by to bylo políbit ho. Teď asi zním, jako dobrý cvok, ale zkuste se zamyslet. Není to jednoduché a fakt to bolí, už jen ty myšlenky na to. Nejhorší na tom je, že si tu skutečnost uvědomujete a už jen to je ..skličující, když si s tím dotytčným chcete psát a nejde to, pořád přemýšlíte, proč vy.
Vždycky, když mám takové stavy, že se mi někdo líbí tak mám chuť se zaseknout v čase a místě a nikdy se nepohnout dál, je to takový unikátní pocit, který se neopakuje často.
Je mi z toho smutno, buď ..budu žít v celibátu a nebo budu doufat, že se za měsíc tomuhle článku zasměju a přejdu to.

S láskou En
 

Co si přeješ?

29. march 2015 at 21:48 | En |  diary.
Více co bych si přála v tenhle moment? Být neviditelná nebo nebýt ničím. Na moment bych si přála nebýt ničí dcera, sestra, kamarádka. Odstřihnout se odevšech. Říká se, že rodina je základ, teď to nemyslim tak, že rodina je základ státu, jak se říká. Co je vlastně rodina? Rodina by měla být skupina lidí, kteří jsou Vám schopni dát nemožné, možné, všemožné, obětovali by se pro Vás, dají vám teplou náruč, lásku, oporu, ukážou vám směr, dají všemu smysl. A je to vůbec tak? Říká se taky, že co rodina, to román. Okay, s tím souhlasím. Ale jaký by to byl román? Nebo by to bylo drama? Všude je nějaké drama, já prožívám to své.
Už nejsem tatínkova holčička, smutné. Jak kdy, občas is přeju,aby se to vrátilo všechno zpátky, abych to mohla vidět jako film. Dneska, když jsem se dívala na nějaký pošahaný film, tak tam řešili naprosto to stejné. Dcera zavrhla otce, a byla příliš tvrdohlavá na to, aby přiznala, že by se s nim ráda setkala, já tu možnost měla, ne že by to dopadlo dobře, ale kéž by se dal zastavit čas a mohla bych si svého otce prohlédnout, jen se na něj dlouze dívat a přemýšlet o tom, jestli v něm je nějaká buňka, které chybím, jestli lituje toho, co v životě udělal, že nás opustil, že se mu nelíbí život, který teď má. Nějaký záchvěv. Zajímalo by mě, jak by to vypadalo, kdybych teď byla s ním na fotce, jak moc bychom si byli podobvní?
Těžko se to asi někdy dozvím. O tomhle jsem vlastně vůbec mluvit nechtěla. Vzhledem k popisku jsem si vzpomněla na film Křídla Vánoc, kde se Vám splní co si přejete, nechci být sirotek. Mámu mám ráda, ale občas si od ní taky potřebuju odpočinout. Téměř jeden rok spolu jíme u jendoho stolu, spíme v jedné posteli, jelikož můj pokoj ne stále nedodělaný, a teď spolu budeme i pracovat. Máma je vážně fajn, dala mi toho víc, než by matka samoživitelka zvládla. Neříkám, že je to vždycky ideální, o to vícto pak bolí, když není a přijde na lámání chleba, kdy si vyčítáme. Nebo spíš ona mě.
Musím říct, že čím jsem starší, tím hůř to snáším,ještě po tom co děda odešel. Moc dobře vím, že bych tohle neměla říkat nahlas a šířít to na internetu, ale někde se z toho vypsat. Některé moje kamarádky o tom vědi, spousta z nich soucitně dodá, je mi to líto, některé mně chápou naprosto, díky V :* , některé říkákají, hledej chybu u sebe. Tak jsem tedy začala hledat. Ruku na srdce, nikdo nejsmě dokonalí, ale myslím, že rodiče by v dnešní době měli být rádi, že se jejich dítě netahá nikde po nocích, nechodí domů opilé pod obraz a tak podobně. To nedělám, řekla bych, že až na nedostatky jako je chození za školu, jsem vzorná až to bolí. Když pominu to, že moje máma jezdí brzy ráno do práce a vrací se kolem třetí hodině odpoledne a je nervozní jako pes, já jí spoustu věcí udělám...no a pak dojde na lámání chleba a výčitky. Nejhorší je, že když proti vám někdo nepravdivě argumentuje, máte potřebu se bránit, a v tom je ten kámen úrazu. Nesmíte se bránit, musíte si nechat sypat popel na hlavu. Já taková tedy nejsem, minule to vygradovalo v celku ve velkou hádku a bitku. Ano, bitku. Víte když se po mě natahovala, tak jsem tu ruku vyrazila a snažila se jí zadržet, nejde to tak easy jak jsem si myslela a tu ruku jsem jí sevřela, tím pádem jsem jí zaryla nehty do kůže a už lítaly vzduchem nadávky, že jsem kráva, pi**, svině, spratek, hajzl..a podobně, co si to dovoluju a jiné. V první vteřině jsem nemohla polapit dech, protože jsem si říkala, no tak to si holka ještě odskáčeš, cos to vyvedla. Ale přece musí vědět, kde jsou hranice. Každý má nějaké hranice, kam se může a pak konec, červená karta. Koukala na mě, já na ní. Hodila po mě knížku, hodila jsem jí zpátky, Celá jsem se třásla, hlad nikd,e a v očích jen slzy, dívala jsem se na ní a říkala jsem si, fakt je to moje máma? Tohle..monstrum co po mě hází věci? Odkdy je taková a proč? To jsem tak špatná? Nakonec mě trefila do hlavy lahvičkou od léků. Švihla jsem po ní krém an ruce a bylo to. V ringu byl klid. Odešla jsem se vybrečet do koupelny, celá jsem se třásla, na takový žážitek se těžko zapomíná.
Je těžké o tom mluvit, lepší je to psát. Nikdy jsem si nemyslela, že se mi stane..v takové míře. Byly časy, že mě tahala za vlasy a opakovala po mě naschvál moje ráčkování. Víte ovšem co je paradox? Když se mě zeptá, jak je možný, že jsi kdysi byla tak zdravě sebevědomá, ambiciozní a teď jsi doma, nic neděláš, nic tě nebaví. Odpovíte si sami, že ano?
Ještě jedna otázka na závěr. O čem tedy ta rodina je? Rodiče Vás jako malý caparty vychovávají s láskou, můžou se zbláznit, učí Vás mluvit, později chodit, bránit se a potom VBám říkají, že máte držet hubu a šoupat nohama a ještě ze sebe nechat dělat boxovací pytel? Vážně? To přece nejde, takhle jsem si to tedy nepředstavovala.


En

Thinkin' over and over...

27. february 2015 at 12:23 | En |  diary.
V poslední době jsem měla dost času přemýšlet nad vším možným i nemožným, pročítala jsem si svůj poslendí článek a ..damn, jsem tak ztracená, nešťastná, sarkastická a unuděná, že to prostě odmítám být já. Je pravda, že v poslední době se věci sice nevyvíjí, tak jak já bych si představovala, ale už se z toho nehroutim. Slibuju si, a taky Vendul, že už žádné články o Michalovi a tom jak jsem z něho vedle a za dva dny na dně, už ne. Minule mi otevřel oči článek z ChilliČili, kdo by to byl řekl, že i na takové stránce se dají najít moudra, nicméně jsem si říkala, že mají pravdu a nebudu si dělat marné naděje u někoho, kdo o mě nestojí a pro mě nemá žádný přínos. Dál, nebudu s dělat hlavu s vejškou, okay půjdu na VoŠ a budu prostě studovat, ono mi nic neuteče, jak říká máma a Bc si prostě dodělám..později, hlavaně, že se tam dostanu a bude mě to bavit. Vzhůru do vyplňování přihlášek a ještě dál..a hlavně ať mě vezmou.
Strašně se těším na jaro! Ať už je tu jaro v plné parádě, protože se konečně cítím nabytá trochou energií, jsem nadšená jak to všechno kvete a hodlám si to užít, už se hrozně těším na vyjížďky na kole, běhání, bruse s tím je spojený i to, že tu velkou prdel prostě shodim! Jelikož už jsem se dopracovala k menší velikosti a jsem za to neskutečně ráda, hodlám ještě tak o dvě niž! :D muhaha. Zní to uhozeně, ale děsně se těším na tu práci kolem kytek na zahradě, být pořád venku, nosit trička s krátkým rukávem a všechno to kolem, to bude paráda! Začnu taky s koníčky, už jsem se naprosto rozhodla! Rozhodně se potřebuju udržovat zaměstnaná, poprosím svou tetu, jestli by mě mohla doučovat španělštinu nebo mi alespoň pomoci v začátcích, jelikož v tom plavu..okay na špánině jsem byla asi tak 3x takže..chápete, za další, zkusim se zeptta vedle ve vesnici na ježdění na koních, moje odvěká záliba! Dál bych se chtěla FAKT, ale FAKT orientovat na ten klavír nebo piano už konečně. A za další musim pohnout s tím svým fotografováním, jak s digitálním tak instatním. Neskutečně se na to těším, už si zase připadám jako já. Později to víc rozvedu, dnes jen krátce a informačně, příště budou i fotky!! <3

Krásný téměř jarní den
En

Where to go next

Advertisement