March 2013

Really cool

11. march 2013 at 19:09 | En |  diary.
Víte co je hrozný? Když Vám vaše rozvedená matka vykládá tisíckrát stejnou story, dokola a dokola..a dokola, ..říkala jsem dokola? Ne?..A dokola, a dokola. Mám toho dost, nebaví mě to poslouchat.
"Ten má otec jako tvůj otec" - "Nekul na mě ty oči jako tvůj otec" - "Tohle přesně dělal tvůj otec"
Jo jasně, baví mě poslouchat. Moje dobrá nálada je rázem v prdeli. Thanks mom -.- really.


Naah ^^

11. march 2013 at 9:02 | En |  myself.
Božeeee...dřevění mi noha :D:D ..to není důvod článku jo, chci si sem narvat super animaci kterou miluju, ale dřevění mi jen noha, a hrozně to brníí :D


Takže keep calm and be okay!
A já letim do sprchy..:3 za ječmenovým šamponem..ňah O:)

I'm desperate..

11. march 2013 at 8:47 | En |  myself.
Ano, a taky znechucená, nasraná, pomalu ubrečená a pere se ve mě nespočet emocí.
Včera jsem byla tak nadšená, že budu opět cvičit, že to okay a tak dále. Jsem ze sebe ovšem pekelně zklamaná, nedocvičila jsem asi tu mrchu Jillian ani ukrutného Boba a jeho cviky na břicho.
A tak si tady ještě zpocená pobruku, že to všechno vzdám, prodám ty fantastický Nike kecky co mám na noze a uvelebim se k televizi, k nějakému sitcomu..třeba jako Mike a Molly, kteří mají oba "lehkou" nadváhu, ale našli jeden druhého..no Amerika, láska až za hrob -_- ! Nereálný En, nereálný, prostě se seber a nefňukej jak malá nána.
Jsem sice nasraná, ale kousnout si do čokoládový tyčinky nehodlám :D


Today

10. march 2013 at 15:50 | En |  diary.
:3 ahojte
dneska jsem se vzbudila do relativně dobré nálady, i přesto že mě máma v půl jedenáctý div netahala z postele. Mezitim co ona kmitala u sporáku jsem znuděně seděla na židli a ukusovala snídani. Neskutečně dobré kafe jsem si udělala, spokojene nakrmila Poua a přešla do koupelny, při ranním rituálu - protahování se, jsme zjistila, že za tu dobu co jsem doma, a co jsem necvičila, protože na to nebyl ani čas, mi solidně nakynuly boky. Tak jsem si řekla, že i přest to plné plato antibiotik se začnu hýbat, nechci zas nakynout do své nedávné podoby.
Takže dneska prostě ticho po pěšině, čuchám si k vlasům a pořád krásně voní, lakuju si nehty a pěju chválu nad výběrem laku :3


Sleeping With Sirens

9. march 2013 at 21:08 | En |  music.
Opravdová oddychovka je od Sleeping with sirens , uplně náhodně jsem ji našla. A právě při takových písničkách věřim, že je všechno hezké, všechno je v pořádku a ty růžové brýle které nosím má opravdu každý, a život který žiju je jen noční můra ..:)

Večerní romantika s AA

9. march 2013 at 20:55 | En |  music.
Moje hitovka ze včerejšího večera, té se hned tak nezbavim :3


My online life

9. march 2013 at 15:43 | En |  diary.
Vždycky jsem snila o tom, že budu mít vlastní blog kde dám průchod mým myšlenkám, nápadům pocitům..a teď ho konečně mám. Velký dík patří Wéé, která mi s tím hnula, mám na mysli celý vzhled blogu, její práce. Já člověk bez fantzie na takové věci a mám něco tak krásného..opravdu děkuji ..

A když už tak ležim v posteli a broukám si pod fousy jak je dnešní den na štíru, tak to bude asi úvodní článěk, nedá se svítit. Potřebuju to ze sebe dostat.
Kdyby bylo zase ráno, devět hodin, kdy jsem si do uší dávala sluchátka abych se probrala nějakou nadupadnou písničkou, byla bych za to ráda. Určitě bych věděla kterým tématům se vyhnout při rozhovoru s mou matkou, která mě dnes svým činnem přejela jako parní válec, nejmíň třikárt posobě. Vím, že dálosti které se dějí v mém životě od začátku tohoto školního roku jsou dosti zatěžující, ale nejen pro ni. Sama občas nevim kde mi hlava stojí a co to vymýšlim. Snažim se dělat že je všechno okay, všechno na jedničku, přesvědčit sama sebe, ale ta děvka autosugesce ne a ne spolupracovat. A tak když si má matka stěžovala, že se podruhé rozvádí a, že za těch dvacet let toho moc nemá, přestože měla krásný byt a nyní máme super cute malý dům, tak že zase o všechno přijde. Je to smutná pravda, ale pro mě jako dospívajícího teenagera to není ani krapet jednoduhé. Nicméně, jádro věci je v tom, že když jsem umývala nádobí a nemohla jsem najít saponát a s prosbou jsem se otočila na mou mámu, kde ta zatracená dvoulitrová bílá lahev je..jsem se poněkud vyděsila. Seděla na židli, dívala se na mě, možná..spíš skrze mě, a kývala hlavou jako malý dítě že netuší. Okay, nevadí, najdu si to sama jsem si řekla. Ale ten výraz, nedalo mi a když jsem se zeptala co jí je, tak se mi svěřila že pod náporem z toho všeho kolem si dala nějaká driák na nervy. O prášcích vím už delší dobu, někdy nejsou k zahození. Ale ten skličující pocit a pohled na ní mě totálně uzemnil. A tak si říkám, kde se stala ta chyba, že jsme museli dojít až k tomu, že bereme prášky které nám otupují mysl, která už je i tak dost z vyřazená z běžného provozu. Připadám si jako ve filmu Requiem for dream, kdy Sára Goldfarbová pojídala prášky na hubutí,tzv. stimuláty které ji otupily mozek, až z ní zbyla lidská troska. Když jsem ji tam dnes tak viděla měla jsem ohromnou chuť dát ji prsty jako se to dělá malým dětem, a nebo si hrát na Matku Terezu, která zachaňuje zubožené a nemohoucí. Ale neudělala jsem ani jedno i když jsem asi měla. Ale, dá si říct? Ne, nedá.

A tak už tu asi hodinu sedim, a pokoušim se to nevidět. Zklamá životem který žiju si nasazuji svoje imaginární růžové brýle, vkládám do uší sluchátka ve kterých mi duní nové CD od Billy Talent a přeju si abych si mohla celý den líně umýt vlasy novým ječmenovým šamponem.

Nejsem si jistá jestli bych se měla omluvit za to, že můj první článěk na blogu je takhle pochmurný a deprsivní, ale všechno je tak, jak se to opravdu děje. A tak se omlouvám sama sobě, že jsem nenašla tu vnitřní sílu, které mě vždycky podrží..kam jsi ty mrcho zmizela?