Stay

22. may 2013 at 16:04 | En |  diary.
Po delší době, ale jsem tu a zdravím!

Ještě včera jsem si říkala, jakou mám skvělou náladu jak napíšu nějaký super článek na blog a ..znáte to, jak se všechno přetočí během chvíle. No, a pak bylo po náladě.
Když už jsem se dostala přes tu katastrofální konverzaci s panem M, a excesi s jednou zaslanou fotografií, což jsem nafoukla do obřích rozměrů, ale přitom to zas takové nebylo, hold, to já občas umím. Taky jsem chtěla napsat článek, jak já ..emancipovaná mladá dívka říkám striktně NE, a používám .."já byhc nikdy" . Blbost, blbost, blbost. Vždycky přijde někdo kdo Vás ovlivní a vy nakonec na většinu věcí kývnete, i když teď kýváte hlavou jakože "no to já bych nikdy.." ..cha, uvidíte sami. Asi jsem taky chtěla napsat článek o tom, že jsem opět nemocná, venku je tak krásně, bla bla bla, o tom jak mě štve moje máma a takový další moje daily themes. Asi mě teď totálně přešla chuť, protože mi pan M řekl že ho buzeruju (áha- sorry že o tom nevim), a neustále se ho ptám na učení. To je docela..běžné, bavit se o tom, protože ten shnilej prchant má 3 týdny do zkouškového a nechce se učit. Ale co, já tu školu nedělám, nebudu se starat. Nakonec jsem byla počastována větou "skvělý a teď ses urazila jako malý děcko". Snažíc se situaci zachránit tím, že mu napíšu "neurazila" jsem ho v tom více utvrdila. Ale kurva ano, že jsem uražená!! Nikdo mi nebude říkat, že nejsem normální. Sorry, že se starám, příště to neudělám.

Přijdu si absilutně bezcitná, já která jsem emočně nabitá, ať už negativně nebo pozitivně. Nechci si nic vypisovat na fcb, něco jako "Tak to je v prdeli" nebo "Snad to dobře dopadne" ..co se říká na takové věci nevim, vnímám to poprvé. To, že děda byl na vyšetření s játry, že se jim tam něco nezdálo, o tom jsem věděla, ..nález nebyl nic moc, než to převzala Praha a hned jel do nemocnice s tím, že má nádor na játrech. Nebýt mámy, která volala babičce bysme asi nic nevěděli. Dilema, kdo ho to té Prahy odveze rozsekl můj bratr, který jako by nic oznámil, že i děda z vedlejší vesnice (otec mého otce, abyste rozumněli) je na tom dost bledě. Ze 108 kil má 79 ..asi a má nádory dva na slezině a ještě někde. V tu chvíli mi vážně vyhrkly slzy do očí. Neviděla jsem ho asi 5 let, a ještě nedávno jsem říkala, že bych ho ráda viděla, aspoň ho vidět ne s ním mluvit. Jenže moji rozvedení rodiče mezi sebou vedou tichou válku, a odesly jsme to my děti, bratr zůstal u otce a já u máma. Při každém zaváhání zdali jim mám zvednout mobil či ne, jsem byla dost silně pokárána, že s nimi komunikovat nemám. Že oni jsou ti špatní, samo sebou, to se rozumí, že to mou mámu zasáhlo, ale až do takových rozměrů, že to trvá do dnes. 11 let, to je docela šílený. A nejhorší je to vštěpování druhých, zklameš babičku s dědou, mamku by to mrzelo. ..Jo, to víte že jo, buďme sobci, ti se mají nejlíp. Cítím se jako zbabělec, že jsem se tomu nedokázala postavit, nijak tomu čelit. Hrozně mě to mrzí, tak ráda bych vrátila čas a tolik věcí změnila, jenže to nejde. Vím, že pokud umře a nepromluvím s tím, si si budu do konce života nadávat, že jsem byla blbá a nechala sebou manipulovat, že jsem se pořád někoho bála.
Opravdu z celého srdce bych se chtěla postavit na vlatsní nohy, dobře domaturovat sehnat si byt prácia studovat, zní to všechno tak skvěle, ..skvěle naplánované to mám, stačí pro to něco udělat a soustředit se na to, zavřela bych tím všem hubu. Nepočítám jakou radost bych z toho měla já sama.

Teď už mě nenapadá co víc napsat, sedim nehnutě na posteli a prostě nic necítím. Prsty se mi samy rozebíhají po klávesnici a píší za mne. Už jsem nejspíš u konce, přeji si aby se to všechno vyřešilo, ..nějak samo, ..nejlépe.

 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement