February 2014

5 měsíců ticha, je to možný?

18. february 2014 at 20:31 | En |  diary.
Zdravím,

..1. září jsem tu byla naposled..páni, to je doba. Ne, opravdu se nemá cenu vymlouvat, prostě jsem se na to vykašlala. Když jsem si zpětně pročítala článek právě z toho prnvího září, tak jsem si říkala, že mám velké resty, výstava Muchy..má cenu o tom ještě psát? ..Pan V. a pan Z. ..kdo byl sakra v létě pan V? ..Netušim..nevzpomínám si. Nehledě na to, že mi sem chodí tak jeden člověk, ahoj Vendul! :)) ..Ale přeci jen tu pár změn je, něco si tu sesmolim, vypíšu se z mé depky, a tak podobně. Ze začátku jsem chtěla psát blog takovou tou vtipnou formou jako je třeba blog citové prostituce, ale nešlo to, prostě ne, je kolem mě tolik špatných věcí, které ze sebe potřebuju dostat, že to jinak nejde.
Řekla bych, že první měsíc školního roku, kdy jsem si přijela pěkně uvolněná z Prahy a měla jsem celý měsíc praxi, byl k nezaplacení. Řešila jsem pana Z, se kterým jsem měla v Praze rande. Nakonec z toho..ano díky bohu nic nebylo. Díky jednomu mladíčkovi, panu P., jsem měla divoký spaní a cucáky na krku, v práci jsem byla celkem nepoužitelná, protože jsem si na to místo neustále házela cop, a ne zrovna chytře jsem se domnívala, že je mám nalevo, když byly napravo. z pár dní venku měl být vztah, se slovy "ví o NÁS jen můj kamarád", jsem vycouvala jak jsem nejrychleji mohla.
Říjen byl fajn, navázala jsem nový kamarádský vztah s mou spolužačkou, a na neštěstí jsem se zastavila u své bývalé spolužačky a mého ex přítele, kteří spolu teď i bydlí. No..ve zkratce..hrozně jsme se opili - všichni- naše drahá hostitelka, se neskutečně poblila, takže jsem pro Tomáše šla do hospody, kde jsme po 15 panácích slivovice+ nějaký drobný jako je fernet a tak podobně, kopli dvě pivka a do půl třetí do rána jsme byli ve sklepě. Usnula jsem v jeho tričku, super měkkém, voňavém tričku, zamotaní do sebe. Super story. Týden jsem řvala v kuse jako kráva, že ho asi miluju, zy týden jsem tam jela zase. Ne, že by to bylo špatný, ale být tělo na tělo s někým, do koho jste byli zamilovaní, mě přivádělo k šílenství.."u mad me". Nechápala jsem co na ní vidí, no..což, ..po pár měsících jsem pochopila, že ne vždy jde o vzled, jak jsem se asi slepě domnívala. Víc už jsem tam nebyla.
V listopadu se nic extra nestalo, až na vrcholení stěhování a hledání vhodného podnájmu pro mě,..asi jsem vypjatější situace s mojí matkou nezažila.
Řekněme to tak, že jsme měla domluvený jedne podnájem přes naši makléřku v Brně, v novém pěkném bytě. V bytě jsem byla být pouze já, majitel se měl v bytě ukázat jen 3x do měsíce, říkala jsem si jak úžasně to zní, ovšem prohlídka už tak úžasná nebyla. Byt byl 1KK..tedy jedna velká místnost a jedna malá. Týpek si mě měřil pohledem od shora dolu, zespodu nahoru, že na něj máti mluvila ani nezaregistroval. Dál to dorazil slovy, na jaké straně pokoje byste spala? ..Konec.
Na prosinec jsem se těšila, a jak to bývá, když se někdo těší, něco se posere. A taky, že jo. Když mi 21.12.13' brácha volal, že dědovi (z otcovy strany) není dobře, a je možný, že umře, tak jsem tomu nevěnovala příliš pozornost. Jelikož jsme se s tím svěřila své máma a prarodičům, kteří se navzájem od rozvodu našich rodičů nesnáší, tak ta mi na to řekla, "dědak umíral už třikrát, nikam nejezdi", ..a tak to bylo, nikam nejezdi pokud si nás nechceš rozeštvat. A tak mi 25.12.13' došla sms, že děda umřel, byla jsem na sebe neuvěřitelně naštvaná, neviděla jsem ho asi 8 let se mnou, jakožto s posledním vnoučetem se nestihl rozloučit. To nepřidá. Neříkám, že neudělali spoustu špatných věcí, to ano, ale ..už i ze slušnosti a skrze to, že jsme lidi a ne že prasata, jsem tam měla jet. Překvapení nastalo, když jsem si šla od otce převzír parte na památku. jeho jsem taky neviděla x let, pocity jsem neměla během rozhovoru žádné, až potom jsem se rozbrečela. Nakonec jsem se jela tedy podívat na babičku a celá rodina spekulovala, proč tam ta holka jede, co tam bude dělat? No chápeš to?..Jistěže, říká se tomu slušnost. V životě jsem nezažila takový vodopád slov, domlouvá, přemlouvání a všeho možnýho. Upřímně, trochu jsem se topila v depresi.
To horší přišlo, když se mi po 4 měsících ozval pan M. čuměla jsem jako puk na ty smsky,..'chybíš mi', 'kdy se uvidíme?' 'chci s tebou být' ..aah, to fakt? ..Nezdálo se mi to? Vážně to byl ten kluk, který mě v srpnu poslal do prdele? Který řekl, že je konec? ..Vzala jsem ho na milost. Asi to byla chyba. Vedli jsme spolu dlouhé rozhovory jako by se nic nestalo, jako bychom si nepsali týden a ne 4 měsíce. 'Chyběl jsem ti?', .."Já tobě?'..ticho. "Ptal jsem se první".."Jsi starší, máš přednost" .."Chyběla, ..když si se chovala normálně" .."Ty mě taky" ..měl to být signál? ...ještě pořád se to ve mě pere. Bylo to fajn, řekla jsem mu o tátovi, o vysoké..bavili jsme se zase jako předtím, jako bychom spolu chodili. Pak nastalo chvíli ticho, když jsem se stěhovala do Brna a tak vyletěla z hnízda od své matky a začala žít sama. 14. ledna, kdy jsem měla narozeniny se mi celý den neozval, čekala jsem sms, a když mi zazvonil mobil a on mi volal s tím, že "sis určitěla myslela, jak tě odbiju smskou a ono ne, co" ..culila jsme se jako debil, ale opravdu celou-tu.dobu-kdy-mi-říkal-všechno-to-hezký-a-milý..jsem mu to žrala. Věřila jsem, že je to to co na mě čekalo celých těch 19 let, že s ním to bude opravdové. Jo, jo..zní to jako klišé, ale bylo mi dobře, a věřila jsem tomu. Kdo by čekal za že 6 dní přijde sprcha, ledová sprcha.
Takže tímto jsem se posunula do půli ledna, kdy jsem odevzdávala svou maturitní práci, ze které jsem měla téměř infarkt, všechno jsem "honila" v posledním týdnu, šedivá z toho že to nestihnu, tím pádem, že mě nepřipustí k maturitě ..a tak bych mohla pokračovat až v dalších stresech..Ovšem někdy 17. ledna, když se mě pan M. zeptal co vlastně chci, a jestli s ním budu chodit, tak jsem byla..jako zmražená. Jistě, že chci..chci a hned!!! ..Ale hlava mi říkala něco jiného, 'promysli si to,..neukvap svoje rozhodnutí'. Možná jsem se rozhodovala moc dlouho a přetekl mu pohár trpělivosti nebo se mnou chtěl vydrbat, tak jak já s ním v létě. Když mi volal co teda, proč se tak dlouho rozmýšlím, tak jsem mu bez zkrupulí řekla, že si nejsem jistá, jak by to fungovalo, jestli by mě nepodváděl a tak podobně, řekl mi, že bych se musela snažit, aby to tak nebylo. AHA, řekla jsem si. Nakonec jsem dva dny mlčela. Přemýšlela nad tím, co mi řekl předtím, jedu si zašukat do Olomouce, když ty nemáš čas. Pěkný, našla bych si ho, abys nejezdil jinám. Byl to zlom, hrozný šok, když jsem se snažila nějak navázat konverzaci a on na mě vyletěl, že jsem ho nechala tak dlouho čekat, že někdo jiný si užije psaní se mnou a ať už mu nepíšu. Brečela jsem, a to hodně. Nakonec si mě z té modré p*čoviny smazal, jak jsme tomu říkali. 20. ledna jsem využila toho, že mě pan P. pořád chtěl a domluvila jsem se s ním ven, přišla jsem celá zmuchlaná a rozepnutá a kdo ví, co ještě. Vytloukat klín klínem není dobrý nápad. Ne, vskutku ne. Pár dní "making out" s Pavlem, jsem si užila, bylo to fajn. Dokud mi na mysl nepřišel pan M., ale docela šíleným způsobem. Buď se mi o něm zdálo a nebo jsem nad ním..nějak nevědomky přemýšlela, v posledních dnech jsem doknce začala brečet a ne málo. Stydím se za to, že jsem mu naletěla, a stydím se za to, že mi chybí. Možná si jen namlouvám, že takový byl, možná takový opravdu byl a já měla růžové brýle. Chtěla jsem mu napsat, ale neudělala jsem to, možná se potkáme za 10 let, až bude starší a bude to ono.
Nicméně, jsou tu další, kteří se se mi snaží vetřít do podvědomí..jako je pan P 2. a pak D., taky stálý pan F. Aby v tom nebyl hokej. V tom nejhorším co s panem M bylo byl pan F ten, který mi řekl, že celé 4 roky co se známe, mě miluje. Uf uf, aha, aha..milé. Co říct na to, když pro někoho jste ta dokonalá, úžasná, ta jediná..ale vy to tak necítíte, prostě to nejde. Oba páni D i P2, mi navrhují rande..ale stylem kdy, za dva dny, za tři? A kam půjdem? Nezklam mě, mrzelo by mě to. NE, ne, ne, ne, ne, ne..všechno špatně. Po panu M už nikoho nechci, ne delší dobu. Omezim i slastné chvilky s panem P. Potřebuju si vyčistit hlavu, mít klid na maturitu a tak podobně, věnovat se sama sobě..víc číst, víc se zaměřit na sebe. Ale aby to nebylo tak, že mě zlobí jen muži, ale i má matka, která po měsíci co se se mnou neviděla, mě dost zaskočila. S tím, že můj bratr vyměnil partnerku, a dva měsíce nespal doma..a? ..Co jako? Vím o tom, ale nezajímá mě to, teď tu stojím já, jako samostatná osoba, jako dospělá, tak mě tak berte. Chci taky něco dokázat, mít ostrý lokty a být jednou v něčem dobrá a ne slyšet, že má děti a život na hovno..proč? proč to říká? Nedělám problémy, snažim se jak to jde..ale ..ne, není to dost. Ne pro ni. Tak jsem si řekla, že to přece nedlěám pro ni, ale pro sebe, a tak jsem zvedla hlavu nahoru a věřila si. Ovšem, kámen úrazu, jsem podle ní protivná a chovám se namachrovaně a suveréně, aha tak dík. ..Nevim co bych k tomu měla dodat, ..mrzí mě to, ale ať si to myslim, kdybych se na ní vysrala tak jako můj bratr, tak to chápu, ale ..takhle? Tak prosim.
Dokonce jsem přehodnotila i výběr mých vysokých škol, a doufám, že mi vyjde Brno nebo víc Praha? ..Přála bych si Prahu, ale v Brně mám spoustu přátel, v Praze nic.

En..