July 2014

Hvězdy nám nepřály.

28. july 2014 at 18:08 | En |  diary.
Tak jsem to konečně dočetla. Knížku mám doma zhruba rok, jo rok to bude, co jsem si jí obednávala ze sekce novinky a bestsellery. Dlouho jsem se k tomu neměla, protože pořád bylo něco co mě zaměstnávalo víc. Takže to četla první mamka, která u toho vyloženě na konci řvala jako želva. Tak jsem si říkala, tyjo, buď je to tak smutný a nebo přehrává, protože řve u všeho.
Letos jsem to teda po kouscích začala číst a někdy v červnu jsem na tom byla v kině, s tím, že v knize jsem skončila někde zhruba v části, kdy oni přijeli do Amsterodamu.



Docela mě zaskočilo, že Hazel je v knize naprosto jiná než ve filmu. Byla víc dospělejší, víc sarkastická, méně naivní, ale líbila se mi. Za to Augustus, od první chvíle, kdy do sebe tak jako strčili na chodbě jsem si říkala, jo aha to má být to ONO osudové setkání s osudovou láskou, nic moc nápadité, v knížce to bylo lepší. Augustus v kize je popisován jako šarmantní gentleman, s ořískovými vlasy - lehce zvlněnými, nejmodřejšími oči a tak. Místo toho mi přislo, že ten kluk s pihou někde u brady je neohrabaně velký, má divně velké rty, divně se směje, vlasy teda nejsou lehce zvlněné a nic z toho, prostě mi přišel fádní. Jo, jasně, až do chvíle kdy teda promluvil tím svým super americkým hlasem a pak se prostě projevil, jako Augustus. Gus z knihy alá, tak tady mě české obecenstvo máte. Uplně jsem si ho zamilovala :))


Nicméně kniha super, film super, hrozně jsem ten konec ořvala, takže ne, mamina nepřehrávala, byla jsem z toho docela v čudu. Nemyslim si, že tohle je nějak extra vhodný film pro lidi, kteří přišli díky rakovině o člena rodiny nebo někoho takového mají doma. Skvěle, našla jsem se v obou bodech a přesto jsem na ten film šla.
Co mě ovšem trochu zarazilo, bylo shledání s Petrem van Houtenem, který napsal oblíbenou knihu obou hrdinů, a po smrti Guse (achjo, spoiler) se ve filmu objeví jen jednou, a to aby se jí pokusil předat epilog, který napsat Gus pro Hazel. ...No, v knížce se o to pokusí nejméně dvakrát, a to Hazel nereaguje tak přehnaně a nechá ho i domluvit.




Nechci filmu ani knížce dělat nějakou recenzi nebo anotaci nebo tak,někdo další to za mě udělá nebo udělal daleko líp, jen jsem chtěla světu sdělit, že jsem tohle geniální dílo přečetla i shlédla, a moc mě to bavilo. Sice jsem z toho neměla příliš dobrou náladu, ale budu věřit, že všechno v knize je jen pouhá fikce.

2



Jednoduše řečeno, prostě to za to stojí a knihu společně s filmem řadím mezi mé oblíbené díla <3


Dlouhá cesta kupředu

26. july 2014 at 15:09 | En |  diary.
Tak jo, ještě mi blog za neaktivitu nezrušili, za což jsem teda samozřejmě vděčná. Jakžto blog, který je nečtený se nemusim omlouvat za neaktivitu a svou neschopnost se dokopat k novému článku. I kdž mám nějaký brilantní nápad na nový článek, tak si buď řeknu, nemáš to pro koho psát, tak si to zase schovej a nebo než to napíšu, tak půlku toho zapomenu a ..je po článku.
Dneska to teda shrnu nějak oběcně od března co jsem psala naposledy, zhuba o tom co se stalo, především ty věci ze školy, žejo, maturita. Vendy těš se! A tak celkově, jak se co vyvíjí, proto je to taky dlouhá cesta kupředu..

Takže asi tak, v měsíci březnu to byli tři měsíce kdy mi bylo už krásných 19 let, poslední náctiletý i tu slzu jsem uronila, že už budu stará kráva. A taky to byli tři měsíce od doby co jsem začala bydlet sama bez rodičů, respektive bez mámy, když mě nasrala, tak jsem jí práskla telefonem, a veděla jsem, že se nepřihasí druhýma dveřma a sneseřve mě dvakrát tolik. Žila jsem tedy se svou spolubydlící, která mi byla k smrti nepříjemná, ale jinak jsem se culila jako měsíček na hnoji. Paradoxně teď, kdy už s ní nebydlím jsme téměř BFF, a to nekecám, ale zas nebudu předbíhat, a pak jsem o jednu svou BFF přišla..
Takže zhruba v tom březnu, kdy už jsem měla dávno dopsanou tu svoji super maturitní práci, byla jsem čerstvě po rozchodu a taky jem byla čertvě potetovaná. Prostě mám na Brno fakt príma vzpomínky. V březnu už se to krátí, a to vážně. Pokud jste takovej flegma jako já a říkáte si, kurva co všihchni s tou maturitnou máte, vždyť je až za dva měsíce, tak buďte v klidu, vydrží Vám to až do písemných. A po písemných, i když nevíte výsledky, na tom budete uplně stejně, protože ústní přece nějak obkecáte. Ale jestliže ve tříde máte bandu slepic, v čele s jedním namachrovaným kohoutem, je relativně těžký zůstat nevystresovaný, protože to je samý..Kdy píšem? Z čeho? Odkud kam? Máte to někdo zaškrtaný? Jako to nám nemůžou dát chvíli pokoj? Kdy se na tu maturu má učit? Holky děláte si nějaký didakťáky? Jo? A prošlas? Ne? A co budeš dělat? Máte všechny otázky? Holky pls pošlete mi něco, na oplátku pošlu taky. I někteří silní jedinci, kteří tvrdili, že těm všivákum línejm co se celej rok flákaj nic nepošlou, jim stejně něco poslali. Nekamarádi byli díky spikleneckému posílání materiálů kamarádi, a vražicí nepřiznicvi si vsázeli, která minda se od nás první u maturit rozbrečí..:D Jako fakt. Já nebýt své bývalé spolusedící, tak nemám půlku otázek do ekonomiky, a asi ani neodmaturuju :D Aneb, trochu jsem se svezla na vlně kamarádské solidarity. Co už, ona se to nedozví.
Pak se Vám přeci jen začne zdát, je to trochu creepy, všechny ty testy, ty vole teď to mám jako nahrotit, dělat otázky, to jejich testování. Jak to stihli ti předemnou, to asi začli dřív. Ne to je blbost, je březen, to je dost času. Nebo ne? Třeba to byli géniove. Prdlačku. prostě se to dá. Maturita a všehcno to kolem je nehoráznej maraton, nebo jako když sedíte v autě a jedete alejí a stromy se kolem vás jen tak mihotají. Taková rychlost to je. Nejhorší je, že ti učitelé po Vás furt něco chtějí, ale furt. Prakticky se Vám zdá, že na Vás mluví každý den, celý týden. Pak se dohasí s jedním lejstrem, který musíte podepsat, pak s druhým a nakonec POZOR, BUDEME VYPLŇOVAT. Až Vám sdělím všechny informace, posuneme se k dalšímu bodu, JASNÉ? Mluví na Vás tak, jako vaše matka ve středním věku, která neumí anglicky a snaží se chorvatovi vysvětli, ŽE ONA CHCE PISTACIOVOU ZMRZLINU, NE MENTHOLOVOU. Vypadalo to následovně, ovšem..nemá to takový grády, kdyžto píšu, museli byste u toho vidět moji ex třídní, která kulila oči asi Jean Reno, když mu Gérard Depardieu neustále opakoval větu, Ahoj jmenuji se Kentán a jsem z Montarži. Na facku! VŠICHNI SI PŘEČTEME SVOJE JMÉNO, DATUM NAROZENÍ A BYDLIŠTĚ, jestli to souhlasí, TAK TO KŘÍŽKEM POVRDÍME, DĚLÁME HEZKÉ KŘÍŽKY, PROTOŽE TO KONTROLUJE POČÍTAČ A TAKY BY VÁM TEN KŘÍŽEK NEMUSEL UZNAT, A NEPŘIPUSTILI BY VÁS K MATURITĚ. DÁLE SE POSUNEME O DVA ŘÁDKY DOLŮ, KDE POTVRDÍTE, ŽE SE HLÁSÍTE KE ZKOUŽCE Z ČEŠKÉHO JAZYK, ANGLICKÉHO JAZYKA/MATEMATIKY to tu nikdo není, to jsme rádi, DÁLE HOTELOVÝ PROVOZ, to jsi tam laskavě dejte všichni, DÁLE CESTOVNÍ RUCH/EKONOMIKA A ÚČETNICTVÍ, to tu máma dvě expertky, jo díky Světlano, seděla jsem v první lavici a vůůůůbec jsem tě neslyšela. Viď. A HEZKÉ KŘÍŽKY DĚLÁME, DO TĚCH ŠEDÝCH OKÝNEK. Cože jste Andreo? ..Ježiš, Andreo, to jako nevíte to okýnko,..no, tak to je pěkný. No to já to teď budu muset dát paní zástupkyni, aby Vám udělala novej papír, to nemůžete počkat? Achjo, no..tak mi to dejte. A MY OSTANÍ POKRAČUJEME. Jo, pokračujeme až k podpisu, 15 minut na nás mluvila jako na kretény, další 15 abych asi nezvládla.
Naprosto nejhorší věcí před maturitou je vaše rodina, okolí a učitelé. Tak co, jak se těšíš? ..Jako vážně?..Už to máš za pár co? ..Počítat umíš dobře.. Jsi nervozní? ..Jdu snad rodit?.. Jednoznačně nejhorší otázka, kterou Vám učitel může položit je, "Co byste chtěli ještě probrat?" ..tyve, si dělaj prdel ne, jistě že všechno, nejlépe za krátký čas a pkně od podlahy. Takhle mě vykolejil v suplované hodině jeden z nejlepěích učitelů angličtiny u nás ve škole. Vzhledem k tomu, že vytasil černošskou literaturu na 5 A4 s tím, že předpokládal, že tyhle materiály máme, mě naprosto, ale naprosto odzbrojil tím, že u tématu business a cosi..nám začal vykládat, že u téhle otázky jsou podotázky, PODOTÁZKY? NIKDO MI O PODOTÁZKÁCH NIC NEŘÍKAL, na téma jak si založit bankovní účet na přepážce ve vaší bance. Ty vole. V životě v naší třídě nebylo větší ticho, aha. Do té doby jsem hrdě prohlašovala, že se do ajiny učit nebudu, že to jen pročtu a proletím, protože já anglicky přece umím. Jo, jasně. No, přiznám se, že jsem se nakonec vůbec neučila. Nejhorší je už ten konec toho března kdy si začínáte uvědomovat, že po březnu je vlastně duben, pak květen a červen, teď se zaseknete, protože červen a květen se Vás ve škole vůbec netýká, a ta panika tam tak maličko jako začíná narůstat, ne zas moc, je přece ještě březen, ale maličko, maličko to cítíte.
Popravdě, duben si nepamatuju už vůbec, buď jsem v té škole vůbec nebyla a nebo jsem to
celý urputně ignorovala. To mi jde vůbec nejlíp. Pak teda dostanete to zlověstné vysvědčení, to poslední vysvědčení ve vašem živote, když nepočítám to maturitní teda. Chystáte poslední zvonění, který jsem taky úspěšně sabotovala, jít za vykrmenýho Křemílka nebo Vochomůrku se mi nechtělo, do Karkulky nebo Sněhurky bych byla moc těžkotonážní, tak mně prosím omluvte, byla jsem u zubaře. Odpověď mojí třídní byla brilantní, to je neslýchané. Hold, všechno je za tu učitelskou kariéru poprvé Světluš, se neposer :D To jsem si samozřejmě myslela, držka jsem dosta velká, ale tohle by bylo moc i na mě, i když ..:D ne kecám :D
Vypakujete všechen bordel ze skříňky, dostanete svoje práce, které jste pali, abyste se poučili k maturitě ze svých chyb, no strašnej proslov k tomu je, ale ten jsem já neposlušná zmeškala, což mi doteď dere srdce a pak si můžete jít. Od té chvíle Vám začíná svaťák. Pamatuju si jak jsem si před školou zapálila a volala mámě, něco jako uvař, mám týden volna a asi přijedu ještě dnes. A taky že jo. Pěkně jsem si to štrádovala z Brna do Prahy, kde jsem vážně dělala totální hovno, hlavně že jsem si jako intoška nabalila všechny otázky. Naprosto přesně si pamatuju jak ten kufr byl těžkej a nedal se z vynést do schodů. Takže celý týden u maminky jsem se buď válela a spala nebo jsem si četla češtinu, kterou jsem nakonec našrotila tak, že si teď už nic nepamatuju :D Fakt jsem se poznala v grafu ze stránky čilli chilli, kde psali, že 21% procent zapomenete hned po maturitě, 40% se naučíte noc před maturitou a 25% ani nevidíte ..jo, tak to jsem byla přesně já. Týden utekl jako voda a já se div posraná nevracela zpět do Brna, s tím, že jsem projebala celý týden ničím a teď to neudělám. No hrozný nervy jsem měla, už i já! a to jsme šli jen na písemný.
Nejvíc nám naše učitelka z češtiny kladla na srdce, hlavně si neberte úvahu děcka, od toho lehce sklouznete k vyprávění a k popisnému ději, kdoví k čemu ještě. Jsem hroznej prznitel češtiny, jen tak mimochodem :D No jasně, takže sedíte v té třídě všichni po jednom, všude je ticho jako v hrobě, a čtete si těch 10 témat, který CERMAT vyplodil. jedno lepší než druhý. Druhý téma sad psali všichni, krátkej publicisickej článek do novin na nějakou charitativní akci, kterou pořádala vaše škola. Za Boha jsem nemohla vymyslet žádnou charitativní akci, takže jsem své kamarádce Anče, která seděla vedle mě taktně šeptala, že já kurva píšu úvahu, protože doprdele nic jinýho nenapíšu. Její zpětná vazba, ty pizdo, jestli to neuděláš tak seš mrtvá. Nebuď kráva a piš to co já. Hej fakt ne, nemohla jsem, prostě zvítězila úvaha na téma sdílení na sociálních sítích, a s úvahou jsem vyhrála i já! Nemusím hádat, že se to mé učitelce moc nelíbilo, protože mi to u ústních dala pěkně sežrat :D Jo a mimochodem, není pravda, že v té učebně, ve které píšete tu slohovku je uplné ticho, zaléží jak dobře umí Váš učitel zahrát, že je hluchý nebo slepý :D Všechno to probíhá ve stejném duchu i v angličtině a u didakťáků. Kde kdo si beztak přividělal litr jako já, že jsem prodala svůj test někomu jinému, nebo mu dopomohla k písemné zkoušce, God loves me.

Tyve, to bude dlouhý jako prdel..:D

Vážně zle mi bylo ten den, kdy jsem se dozvěděla datum, kdy teda budu skládat tu úžasnou zkoušku tedy 23.5 v 7:40 nastoupená ve škole a připravená jít na potítko. Jako první jsem měla češtinu následovala angličtina, hotelový provoz, obhajoba maturitní práce a nakonec ekonomika.
Okay, v češtině jsem si vytahla Krysaře od Dyka, kterýho jsem fakt četla, takže jsem si to pěkně mlela z patra jako kolovrátek, až na pár nedokonalostí jako proč ve slovníku cizích slov jsou šipky (výňatek z neuměleckého textu), hmm..z toho vyplývá. Učitelka z matiky, která byla v komisi mi zatleskala, že jsem něco pochytila, zato ta za češtiny by mě pleskla, jak to s radostí dělala, když jsem jí pohanila její milovanou češtinu. Bůh mě chraň od Jan :D Sedmihradsko se proměnilo na sedmikráskov, a já celá vysmátá opouštěla místnost s tím, že to mám v kapse.
Následující angličtina mi už tak vtipná nepřišla, jelikož jsem zapomněla naklusat na potítko, takže si pro mě má drahá třídní ještě přišla. Jak jsem říkala, na anglinu jsem se neučila, takže jsem na potítko odešla s tím, že mám totálně zpocenou prdel a číslo 21, což bylo in hotel in restaurant. Na otázku Are u ready, jsem prostě nemohla odpovědět Yes, I am. Ne, já jsem si říkala Yes, I am ready. Žejo, celý čtyři roky do nás hustila ať jí odpovídáme celou větou a teď me u maturity dív nepřejela parním válcem. Celou anglinu jsem prokoktala jako prase a odcházela jsem zahambena. Šílený, ale měla jsem to.
Na hotelák jsem si nacupitala jako, třeba je nějak okouzlím, ale spíš vytažené číslo okouzlilo mě, 2 společenské chování. Master. Děsně primitivní otázka, během níž jsem perlila o sto šest, moje všudypřítomná třídní mě vraždila pohledem a celá komise řvala smíchy. Víte, když Vás váš, učitel, který prostě je na 100% teplej položí otázku, "Myslíte si, že je vhodné oslovit cizí ženu v restauraci?" ..první co mi proběhlo hlavou bylo něco jako, proboha Michale co by si s ní dělal? Potom jsem se usmála a nakonec ze mě jak z vesnický mandy vypadlo, "Záleží, co po ní chcete" ..háháhá. Michal se zasmál, pak smrsknul rty k sobě, a to značilo jedině to, že jako né, že se to nesmí. Tak jsem si pospíšila a dodala jsem, "Ne, to je krajně nevhodné" za to se na mě milé usmál. Ovšem Maruš na matiku vyprskla, "ale děje se to furt Nikol, viď" .."No hrobeso" ...bože Nikolo, zašij si tu hubu :D ..Já se u maturity pobavila :D ..A jelikož následovala další čtvrt hodinka s Michalem a mojí maturitní prací, kde jsme teda tokali, jen mi dva, protože zbytek znuděně seděl na židlích, ještě si drze povídali. Tyve, ale jako to mě fakt vytočilo, moje třídní tam tlachala co bude dělat v sobotu na oběd, že teda asi čevapčiči s bramborem a v neděli toho králíka, ale že neví kdo bude obírat ten hřeb, že ona teda ne. Asi Pinďa, ty vole. Druhá půlka byla kdesi na obědě. Michal se na mě culil, já na něj, oba jsme si spokojeně pokecali a odcházela jsem opět s pocitem, že z dvojky mám jedinčku. Nakonec teda, hrdinka jsem šla na ekonomiku a účto, ještě jsem si poplivala ruku, v duchu si tak představila ty vyložený číslíčka a říkala jsem si, na který šáhnu, to půjde. A taky že jo, pěkně devítku jsem si vytahla a můuvila jsem taaak pomaluu, co to jeeen šlooo, protože mě mooje ekonomikářka táák zamotala, že jsem byla úúplně v prdeli a nevěděla kudy kam. Nakonec bylo díky bohu za minutu jedna a ona to diplomaticky, jak jinak, utnula slovy, že si myslí, že jsem toho řekla dost a že můžu jít. Tak teda jo, nakonec jsem teda volala máti, že to teda asi mám. Ta odlétala zrovna do Turecka, tak mi tam do toho brečel a říká, ježiš já se asi rozbrečim..no, tak si pobreč mami, mě to nejde :D
Nakonec si Vás po celém to dlouhém dní, opradu dlouhém dni, pozvou všechny znovu do té třídy kde Vás zkoušeli, nalajnujete se záda tubali, čelem pěkně k ním, hrdě, žejo, všechno s parádou a grácií, to se rozumí. Poslechnete si krátkej přednes ředitelky, jak je ráda, že ten hektický týden je už za nimi a že určitě i učitelé jsou rádi, dál jak se na vaší škole komisařce strašně líbilo, nehledě na to, že vaše třída se od doby komančů vůbec nezměnila, snad jen ta interaktivní tabule ji trochu omladila. No a pak přečtou vaše jméno s tím, že z češtiny a ajiny se dozvíte body a z osttaních předmětů známku, zde se hodí uronit slzu a mít takový ten mírný úsměv jako "to jsem opravdu nečekala, a přeju všem světový mír" Následně k Vám všichni přijdou, aby si s Vámi potřásli rukou, vypadá to asi jako po hokejovém utkání, kde mají hokejisti upocené dlaně z rukavic, ale jsou nadšení že vyhráli, jo tak přesně takový pocit to je, i na omak! :D Všichni na Vás dýchaj tu skvělou atmosféru a sekanou co před chvílí měli. No prostě super zážitek! To mi věřte. Nakonec jsou rádi, že vypadnete a vy taky.
Ten večer jsem měla hroznou, ale hroznou migrénu.

Nejhorší asi je, když jdete fakt jako poslední, celý týden čtete statusy těch, co to udělali, posloucháte ty co to neudělali a vyzvídáte na čem pohořeli, a je Vám z toho normálně špatně.

Pak už si oddychnete a můžete zase zhluboka dýchat, protože to prostě máte. Nastrojeně jsme se všichni slezli ve Slavkovském zámku 30.5, kde nám slavnostně předávali maturitní vysvědčení. Jakožto expert jsem nší třidní rozbila propisku a celou dobu se tam něčemu smála. Trvalo to asi hodinu a půl a bylo to jako přehlídka domácího zvířectva, z každé třídy jste se tam seštosovali, oni vás vyfotili, byl proslov. Těch proslovů je vůbec hodně, ředitelka, zástupce města, zástupce ze školy, zástupkyně, třídní učitelka jedné třídy, druhé, pak nástavby. Poslechnete si moudra do života a pak jdete dál. Jo, fakt jsem byla, že už ten papír držim a že teda jo, už to mám. nakonec jsem se odhodlala zajít za tou svou kamarádkou jako what's up, téměř jsi mi ty mršino rozdupala srdce. Nakonec teda všechno allright a moje srdce zase plesá, protože čtyři roky, to je prostě doba <3

Srandičky a žížalky od maturity, aneb jak to prostě chodí :)
En