Jak jsem se chtěla stát strůjcem svého štěstí, aka nepovedené konce

2. december 2014 at 17:47 | En |  myself.
Je stupidní přepisovat po sobě zápisky, které jsem si pořídila v týdnu, jako teda abych na tom blogu něco měla, mám tak trochu pocit, že jsem to nepsala vůbec já, nebo že je to naprostý blábol, ale zas si říkám, jednou jsem to napsala, tak to tam prostě šupnu, ať tam teda něco je..takže, jo, budu hrdinka a postnu to tam. Protože prostě.

Někdy jsem přesně nepřemýšlela o smyslu života, nebo spíš smyslu bytí spousty věcí, dejme tomu, že o osudu, asi až doteď. Všechny ty věcí, které se paradoxně dějí, i přesto, že se snažíme jít nějakou tou vlastní cestou, ale nejde to, něco co se snaží nás doběhnout, nás přehodí na druhou kolej a směje se, že to bude takhle a zkus si něco. Zkoušela jsem to, a bezúspěchu. Nemám moc ráda lidi, kteří tvrdí, že jsme strůjci svého štěstí.

Okay, možná v něčem ano. Budu mít lepší známky, sednu a nadrtím se jak sviň a budu tu lepší známku mít, tak fajn, tak jo. Ale v jiných případech se můžete kurevsky stavit přehodnotit věci a říct si, od zítra to bude tak a tak, pak NĚCO zabrání tomu, aby to tak bylo..a pak začínáme od pondělí, od příštího týdne, od dalšího měsíce, po výplatě..bla bla bla. Připadá mi to trochu hloupé, takhle si vylívat srdce na cár papíru,ještě k tomu ve vlaku, ve sluchtkách mi hraje písnička, která byla původně jako vyzvánění na.."kamaráda", na Michala. Kamaráda písu v úvozovkách schválně, není pro něj žádná vhodná kategorie, na kamaráda se kamarádíme moc, na post přítele..se s ním asi nikdy nedostanu. ..No abych se dostala k původní myšlence celého toho článku, týká se to prostě Michala a Pana J., taky mě dědy a mého zpackaného milostného života dvacetileté puberťačky, aka fuck my life. Fuck na druhou. Nevim tak nějak, kde začít..možná někde v létě..asi kolem 20. června, no prostě, asi tak. Jak jsem už jednou psala, byla jsem u bráchy na té jeho gay párty, muhaha. Byl tam i Marek, ..jednorázovka Marek. Podotýkám, že v té době jsem se s Michalem nebavila. Představil mě jako svou milou malou sestru. No, jak to tak na akci bývá, večer jsem byla opilá jako dělo, žejo. Ach jo, abych se neopakovala..už jsem psala jednou jak jsem se dostala k Jardovi domů, opilá, vytlemená a absolutně nepoužitelná.
Byl hrozně milý, u ohně mi stahoval pořád mikinu, aby mi netahlo na záda, objímal mě. Ach, epická byla žádost o polibek.
Tak jsem si říkala, že mi beztak neublíží a půjdu k němu spát. Po cestě do kopce jsem opakovala, že nic nebude, že jsem opilá, tak sorry. Bože, to jsem řekla já? Nikdy jsem na nic takovýho ani nemyslela. Ale..no, říkala jsem, že nebude, ale nakonec bylo, muchecht. Spousta holek pržívá svou velkou letní lásku..mě se to nikdy nestalo, tak jsem to pasovala jako velký letní úlet. Teď bych tu následující část nazvala aka jak jsem se chtěla stát strůjcem svého štěstí...Můj velký letní úlet skončil druhý den v jednu opoledne, když jsem se mu vypotácela z postele a uráčila se jít k babičce do sprchy. Krom toho, že mi dal své číslo, jako někdy si napíše, to jsem věděla, že nenapíšem, protože záležitost na jednu noc!! ..tak jsem si odnesla i cucáky..velké malé, viditelné i schované..no krása.
Po tom co jsem se s Michalem v lednu pohádala, bych nikdy nečekala, že se ještě ozve..a ozval 28. července. Mám to všechno dokonale zmpovaný..co se týče jeho. Pamatuju si, že v mi v létě psal dvakrát, poprvé jsem ho odpálkovala, cítila jsem se dobře. Zvládla jsem to, říkala jsem si. Ale na podruhé jsem mu už odpovídala víc než bych měla, a pak se to zase přehouplo. Noční telefonáty na střeše, zamilované broukání, fotky..jako FOTKY. Občas se divím, že se na fb nenajdu ve skupině roztahovaček. Ale..na to má rozum. Aspoň doufám. ..No, nějakým božím souzněním, ne vážně Bůh má dobrej humor, jsme se měli vidět v listopadu na koncertě skupiny, kterou oba posloucháme. Říkala jsem si, že to vydržím..je to malej klub, tak si ho nebudu všímat. K mé smůle, asi teda, to přesunuli do Lucerny, kde sice byl větší prostor, ale..za to balkony, ze kterých je vidět dolů, žejo. No..nutno říct, že jsme se pohádali 23. října, kdy jsem dokonce skončila v blokaci. Dobře, říkala jsem si, to zvládnu. A šlo to. Ale určitě ho potkám, určitě jo..Nesnášim svoje třetí oko!!
Ovšem, abych nepředbíhala sletu událostí, v září jsme se s Michalem ještě bavili, a bylo s ním opravdu dobře. Zaří je taky měsíc, o kterém není pro mě uplně nejlehčí mluvit. Jednou už jsem o tom na blogu mluvila,..zemřel mi děda a Michal byl jeden z těch lidí, kteří mě psychicky podrželi. To o dědovi nechci moc rozvádět, je to ještě čerstvé a bolí to, pořád to bolí. Tady vidíte, jak se to všechno otáčí, v jedné chvíli si myslíte, že máte život pevně v rukách, všechno jde podle toho, jak vy si určíte a pak nic.
Nicméne, pár dní předtím, než se to vzalo, jsem vzala běh událostí do svých rukou a napsala jsem panu J., jestli jsem u něj nechcala svoje tričko z léta. Napsal mi až druhý den, že ho aktivně hledal, ale nic nenašel, pak taky, že by mě rád viděl.
Potom co mi děda zemřel, jsem si potřebovala nějak..vyresetovat hlavu. A tak jsem se s panem J. sešla, vzal mě večerna výlet, byl milý tak jako poprvé. No, a prostě se to stalo, zase..tentokrát v autě. Možná bych měla mít výčitky svědomí, protože jsem se v tu dobu ještě bavila s Michalem a..spala s panem J, ale..výčitky jsem neměla.
Michal je Michal, a jemu v mém životě bude patřit vždycky samostnaná kapitola, je to takový přízrak..nebo stín minulosti možná taky. Budou to téměř dva roky, co se známe a pořád se míjíme. Je to trochu divný, že si stýskám po Michalovi a přesto jsem byla s panem J., necítím se kvůli tomu špatně, protože teď už vím, že Michal to tak nevnímá, nebyl to..žádný podvod. Pan J., o něm naštěstí nevěděl, to byla posvátná chvíle kdy moje pusa byla s mým mozkem v jednou souznění a neřekla ani ň. No to je jedno, s oblibou říkám, co čert nechtěl, takže..co čert nechtěl? Abych se dál bavila s Michalem, prostě..jsem ho svým názorem kardinálně nasrala natolik, že jsem skončila v blokaci, lusknutím prstů a byla jsem tam. Tak snadné.
Jenže v tu samou chvíli se prostě slehla zem po panu J., samosebou, že jsem byla nervní a na prášky, co jsem udělala špatně, nebo co jsem neudělala...No, tak jsem se mu snažila ozvat, a já povaha divoká, jsem ho tak sjela, že si to za rámeček asi těžko dal. Když mě teda ujistil, že je všechno v pohodě, a mě se to teda nezdálo, tak jsem mu to odkývala a..zas nic. Na moje rádoby vtipný a sexistický narážky mi neodpovídal, tak jsem to vzdala. Sám od sebe se naozval, tak co já.
No, to se pohybujeme někdy kolem 17. listopadu. Osudový se mi stal až 19. listopad, kdy jsem si v klidu a pohodě (kecám, nerózní jsem byla jako prase) jela na koncert Hollywood Undead, s tím, že jestli potkám Michala, tak to bude probíhat v klidu, nebudu se s ním vůbec bavit. Jasně. Protlačila jsem se frontou, tak jak to umím jen já, muhehe a za chvíli jsem už byla v Lucerně, místo jsme si našli nahoře na balkonku a lehce napití jsem se bavili. Asi dvacet minut před osmou jsem ho zahlídla dole v davu. Jako fakt! Má prostě tak velký nos, že jsem ho poznala na dálku. Začala jsem vyšilovat jako nána,kříčet, že ho vidím a všem ho ukazovat.
"Kde je? Kde??" dotírali ostatní.
"Tak jste blbí nebo jací. Ten malej kluk támhle, a ten..relativně vysokej s velkým nosem za ním. A ten ještě za ním má kšiltku a teď se otáčí, teď zrovna teď!! ..Tak co??"
"Počkeeeeej...hmm. ...JO, JO..vidím ho" konečně někdo!
"Musím napsat mámě, že jsme ho zahlídla..a taky jí napíšu o to frňáku, muhehe" čekovala jsem si telefon. .."Ty vole, ty vole, ty vole..on mi napsal!!! On mě hledá. No hele, rozhlíží se. TADY JSEM, MICHALÉÉÉ. ...Ježiši, já mu zavolám" začala jsem vytáčet číslo. Nic. "Ty vole, tak hlavně, že máš Apple, a jsi nedostupnej!!!..Kurva, kurva, kurva, kurva. Co mám dělat???" šílená panika.
"Jdu na záchod než to začne" zahučel Lukáš.
"Ježiši, Lukáši! Šťouchno do něj,..támhle..no, někde támhle stojí. PROSÍM"
Smích, velmi hlasitý smích. "No to teda ne, nejsem buzna" odešel.
"Napsals tý mámě?" otravovala Anča.
"Ne" odpověděla jsem.
"A napsalas jemu? ..Já bych mu napsala, ..ty mě sice nevidíš, ale já tě podle toho velkýho frňáku nemůžu přehlédnout" velmi, velmi hlasitý smíchy. Uplně jsem smíchy bublala.
"Ančo neblázni, to mu nemůžu napsat (pořád jsem se chichotala), i když bych ráda, ale asi by mě zabil, a to jako fakt"
"Hmm, tak to se na to vyser" odpověděla.
"Tak co teda, zavolals mu?" Lukáš se vrátil.
"Ne, nemůžu se mu dovolat"
"Tak za ním jdi, ne?"
"Nejdu, to je trapný" skučela jsem. .."Ach jo, co mám dělat. Já ho asi miluju" chytla jsem se za pusu.
"Cos to řekla?" štouchla do mě Káča.
Uplně se mi rozzářili oči. "Že ho miluju. TY VOLE. JÁ-HO-MILUJU-!!!"
"Tak jo, musíš tam jít" uzavřela to Káča jako hotovu věc.
"Fajn, ..tak, tak já jdu!!"
No a fakt jsem šla, seběhla jsem dvě schodiště dolů, zkotrolovala ho, jestli je pořád tam kde je, taky že byl. Potichu jsem se k němu zezadu připlížila, ještě jsem mrkla na jeho kamaráda, jako ty kokote zkus mi to zkazit. A lap! Měl tmu. Když se otočil, tak měl možná zatmění. A já taky. Nebyl vůbec hezký, ani z části jak jsem si ho představovala. Ale dorazil mě tím jeho typickým "Achoooj" ..uhmpf. "Ahoj". Šli jsme k baru. "Tak co?" zeptal se mě. "Co, tak co. Kdybys věděl jak já tě nenávidím, ty jsi taková svině..no, jinak jsi mi docela chyběl" Jsem děsně přímočará. Začal se smát, takže, asi jsem nebyla nejhorší. Ani pusu by mi nedal, kdybych mu jí nedala já. Po pár minutách jsme se rozloučili a po zbytek koncertu..na mě CIVĚL NA BALKON! Nechápala jsem proč a zač a jak, ale mávala jsem, ukazovala mu fakáče nebo peace, vyplazovala jazyk. Po koncertu jsme se ještě viděli venku, co jsi pamatuju tak jsem byla hrozně upovídaná, zpocená a bylo ze sebe trochu trapně (ale až ráno). Pak jsem odcupitala do auta a od té doby si zas píšem na smskách, nebo na messangeru, to že by si mě na fcb přidal do přátel jo zřejmě ani nenapadlo.
20. listopadu jsem napsala panu J., jak mu je po operaci. Prý fajn. Aha jasně. Po probrečeném dnu kvůli Michalovi, jsem měla nějakou slabou mysl a napsala panu J znovu., že mě mrzí, jak se stahnul, že mi s ním bylo dobře a tak. K mému velkému údivu mi řekl, že je to proto (konečně pravda), že si našel přítelkyni a nechtěl mě zranit. PROSTĚ chlap, nechápu tu logiku, budu zatloukat, zatloukat a zatloukat, aby mi ještě neudělala scénu, protože neumím krotit svýho kámoše a byl by průser. Tak jsem mu napsala, že mu to přeju, ale, že je desněj sráč, aby mi tohle už nedělal a jestli s ní bude dělat v autě a v posteli co stejný co se mnou, tak ho budu chodit strašit..aby se mu nep.....no to je fuk :D :D Takže, pan J. je ze hry.
Zbývá teda zase a jen MICHAL, já už tomu nerozumim, k dnešnímu datu to jest 2.12.2014 jsme se znovu chytli. Jeho poslední slovo bylo "Hm" ..říkala jsem si, že je to vlastně dobrý, protože mě neposlal natvrdo do prdele, ale spíš to asi nebude komentovat. Absolutně nevím jak se mám chovat. Cokoliv řeknu, tak je špatně. Asi by si měl teda najít nějakou moc milou, ale děsně tichou slečnu, co mu bude vytvářet rodinnou pohodu a bude to happy jako z Americký reklamy a mě by měl dát pokoj. Já ..nejsem zlá, jsem jen svá, divoká, upřímná, přímočará a cokoliv řeknu, tak to prostě tak je. Názory přes noc neměním (i když si poslední dobou nejsem tak uplně jistá), Michala mám pořád ráda. Občas prostě jen čekám, že mu to dojde, že si řekne, jo vždyť to je ona, s ní si budu budovat celou kariéru, život, rodinu. To ona mě požene výš a výš, protože to my ženy děláme. Pochlebujeme jim, necháváme růst jejich ego až do závratných výšin, i když by leckdy nebylo vyšší než postavená krabička od sirek, ale je to tak. Příjde mi to tak, že jeho v životě mít z nějakého špatného důvodu musím, že s ním stejně jendou budu, ale mezitím si ještě budu pořád odírat pusu u chodník, dokud si přímo nenabiju držku a nebude klid. Vůbec ničemu nerozumím. Nejvíc se bojim, že se to prostě změnilo, tím, když jsme se viděli. Že si mě představoval jinou, víc atraktivní, huběnšjí, sexy, s většíma prsama nebo co já vím. Cítím se provinile, ale..vlastně nemám proč. Mám pocit, že je to všechno moje vina, i když říkám jen svůj názor. Je mi z toho smutně a to je doba Vánoc. Vánoce, Vánoce a zázraky, to se přece má dít! Tak prosím, jeden zázrak pro mě!
Krásný večer všem.
En.
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement