January 2015

Finding

28. january 2015 at 13:36 | En |  diary.
V poslední době mám takový neodbytný pocit, že toho nedělám dost, že jsem nejlepší roky svého teen života prožila v zajetí něčeho, čemu se říká čekání. Jestliže na něco čekáte, pravděpodobně se toho nikdy nedočkáte protože si pro to musíte jít. Kdo je stydlivý a nedokáže se rozhodnout, má smůlu, asi tak jako já. Pořád na youtube sleduju všechny ty super blogerky, které vypadají jako ze škatulky, ale sama když mám jít někam nalíčená, tak si říkám, proboha nebuď směšná, pro koho, i kdyby pro sebe, nejsem schopná se k tomu dokopat. Nejmíň tři roky se snažím zhubnout a řekněme, že taky bez úspěchu, vydrží mi to týden nebo měsíc a pakmám chuť na tohle nebo tamto a jde to všechno do kytek. Pořád o všem mluvim, ale nedokázala jsem se k ničmeu odhodlat, nevěnuju se věcěm tak jako bych měla. Dalším příkladem je moje prokrastinace vůči vysoké škole, loni jsem moc neskorovala, což je pravda, ale letos místo toho, abych pro to něco dělala, jsem si umyslela, že přijímačky jsou takové a makové a já na to nemám a teď počkám až mi něco spadne do klína, protože jsem líná se přizpůsobit a trochu zamakat a zabojovat, Nejhorší na tom je, přiznat si to takhle veřejně. Nebo to vůbec přiznat nahlas. Svět se asi nezboří když jeden absolvent nepůjde na vysokou, ale v hloubi duše to mrzí. Stejně jako se spoustou věcí, strašně jsem se chtěla naučit tancovat latinskoamerické tance, ale bohužel se stydim kamkoliv jít a přihlásit se, jelikož k tomu nemám tělesné dispozice, nebo je mám spíš až moc velké. Hrozěn toho lituju a vůbec nechápu proč jsem se do téhle pozice dostala, i když vím, že jsem se do ní dostala sama svým sebeshazováním, které mám prostě naprogramované v hlavě a nechce to jít ven ani za nic. Nejspíš bych si měla uvědomit, že na spoustu věcí bude POTOM už prostě pozdě, křepčit salsu v padesáti'? Za další jsem zjistila, že vlastně nemám žádné extra koníčky, dobře..plavání, občas běhám, šminky, nehty, čtení nic, co by člověka zaujalo. Kdysi jsem jezdívala na koni. Vždycky jsem se chtěla naučit hrát na piano nebo na klavír. Potřebuju něco co mě nakopne, abych pro sebe dělala víc než doteď, nechci aby impulz, díky kterému se to spustí byl nějaký boyfriend, ne to by mě akorát mrzelo, potřebuju aby to bylo pro mě, pro mámu, abych si něco dokázala.

Nedávno mi Michal položil otázku, co z tebe bude to by mě fakt zajímalo.
Hrozně mě to zaskočilo, hlavně ta jeho drzost, ..ale pak jsem se zasekla a říkala jsem, vždyť má pravdu, co ze mě bude s hotleovkou? Bez koníčků? Bez zájmů? Otrávená mladá holka, která akorát fňuká. Prostě se sebou musim něco dělat a to bez řečí, chtěla bych mít novou chuť do života, hodit všechny ty špatné zkušenosti za hlavu a být přeplněná energií, vím, že už to potřebuju, nechci zahodit to co teď mám jen proto, že něco nejde, něco nevyšlo nebo že nevím kudy vede cesta zrovna tam, nechci se už víc obelhávat že něco bude, něco si splnim něčeho dosáhnu. Tohle jsem nikdy nebyla já, nevim kam se vypařilamoje ctižádost, ale chci jí znovu najít, najít sebe.

En

Storm in my head

20. january 2015 at 21:24 | En |  myself.

Přesně tak, občas se mi zdá, že můj chaos a bouře v havě se mi promítá i do života. Nejen, že jsem teda zas o rok starší a mám za sebou 20. narozeniny, což je naprosto příšerný pocit, protože stárnete, a nejste náctka! No nicméně to není můj největší problém, jestli se tomu dá říkat problém. Ne, vlastně to není problém, jsem jen..příšerně zmatená. Už nějakou dobu mě na jazykové škole, kam chodím, učí mladý angličan, ze kterého jem teda upřímně řečeno uplně pryč. Nejen, že vypadá jako Harry Style z 1D, ale dokonce se směje jako on, má stejně hluboký hlas, ale i oči..no prostě, visim na něm pohledem každou volnou chvíli a naprosto zapomínám, že umím anglicky, když na mě promluví, nebo když mrkne..no kriste, to se svezu vždycky po židli na zem. Nicméně, před Vánoci jsem mu jako srandičku vytiskla básničku na tři stránky a děsně anonymně jsem mu to podstrčila pod batoh, překvapením bylo, že mi to přečetl, celé. Tak jsem tak ze srandy nadhodila, že by mohl z Anglie dovalit Shakespeara, k mému obrovskému údivu ho opravdu dovalil. Hamleta. Četl mi ho. A byla jsem tam sama. SAMA. "Be or not to be, that is the question" ..oh :O Poslední dobou mám v hlavně prostě zmatek, jelikož s Michalem se prostě nebavím, ne, ne, ne a nikdy znovu už nechci a Sam je..krásný, není sice tak uplně pro mě bych řekla, jelikož jsme každý proporčně jinde, ale..hrozně ráda se na něho dívám a nedokážu si představit, že mu kdy naposledy řeknu bye a žádné see u tomorow, asi se rozbrečím. Je to asi dva dny zpět, kdy se mi kamarádka svěřila, že ho viděla na nějaké párty "I don't remember much" ..super Same. V tu chvíli jsem se cítila hrozně, ale uplně. Bylo to jako kdyby mi někdo vyměnil "mého" idealizovaného Sama za nějaké party zvíře a řekl, to víš, Praha. Skoro dva dny jsem z toho byla v depresi. Omg.. no a nakonec jeden vousáček z Emy, to je prosím pěkně esspreso bar, a on je ta sexy ozdoba tam. Ale v žádném případě si teda asi neřeknu o číslo, nebo wtf tak něco, ale je prostě nádherný.
Připadám si poslední dobou jako chlap..tak trochu, otáčim se za každou nohavicí, culim se jako to tele na nový vrata a jsem vůbec takovej..lovec, milovník, požitkář. Ráda, ale tak ráda se chovám krásnými objekty, až by to měl být hřích.
Musela jsem se prostě podělit, dostat to ze sebe, jinak by to nešlo.

Pac a pusu En