Finding

28. january 2015 at 13:36 | En |  diary.
V poslední době mám takový neodbytný pocit, že toho nedělám dost, že jsem nejlepší roky svého teen života prožila v zajetí něčeho, čemu se říká čekání. Jestliže na něco čekáte, pravděpodobně se toho nikdy nedočkáte protože si pro to musíte jít. Kdo je stydlivý a nedokáže se rozhodnout, má smůlu, asi tak jako já. Pořád na youtube sleduju všechny ty super blogerky, které vypadají jako ze škatulky, ale sama když mám jít někam nalíčená, tak si říkám, proboha nebuď směšná, pro koho, i kdyby pro sebe, nejsem schopná se k tomu dokopat. Nejmíň tři roky se snažím zhubnout a řekněme, že taky bez úspěchu, vydrží mi to týden nebo měsíc a pakmám chuť na tohle nebo tamto a jde to všechno do kytek. Pořád o všem mluvim, ale nedokázala jsem se k ničmeu odhodlat, nevěnuju se věcěm tak jako bych měla. Dalším příkladem je moje prokrastinace vůči vysoké škole, loni jsem moc neskorovala, což je pravda, ale letos místo toho, abych pro to něco dělala, jsem si umyslela, že přijímačky jsou takové a makové a já na to nemám a teď počkám až mi něco spadne do klína, protože jsem líná se přizpůsobit a trochu zamakat a zabojovat, Nejhorší na tom je, přiznat si to takhle veřejně. Nebo to vůbec přiznat nahlas. Svět se asi nezboří když jeden absolvent nepůjde na vysokou, ale v hloubi duše to mrzí. Stejně jako se spoustou věcí, strašně jsem se chtěla naučit tancovat latinskoamerické tance, ale bohužel se stydim kamkoliv jít a přihlásit se, jelikož k tomu nemám tělesné dispozice, nebo je mám spíš až moc velké. Hrozěn toho lituju a vůbec nechápu proč jsem se do téhle pozice dostala, i když vím, že jsem se do ní dostala sama svým sebeshazováním, které mám prostě naprogramované v hlavě a nechce to jít ven ani za nic. Nejspíš bych si měla uvědomit, že na spoustu věcí bude POTOM už prostě pozdě, křepčit salsu v padesáti'? Za další jsem zjistila, že vlastně nemám žádné extra koníčky, dobře..plavání, občas běhám, šminky, nehty, čtení nic, co by člověka zaujalo. Kdysi jsem jezdívala na koni. Vždycky jsem se chtěla naučit hrát na piano nebo na klavír. Potřebuju něco co mě nakopne, abych pro sebe dělala víc než doteď, nechci aby impulz, díky kterému se to spustí byl nějaký boyfriend, ne to by mě akorát mrzelo, potřebuju aby to bylo pro mě, pro mámu, abych si něco dokázala.

Nedávno mi Michal položil otázku, co z tebe bude to by mě fakt zajímalo.
Hrozně mě to zaskočilo, hlavně ta jeho drzost, ..ale pak jsem se zasekla a říkala jsem, vždyť má pravdu, co ze mě bude s hotleovkou? Bez koníčků? Bez zájmů? Otrávená mladá holka, která akorát fňuká. Prostě se sebou musim něco dělat a to bez řečí, chtěla bych mít novou chuť do života, hodit všechny ty špatné zkušenosti za hlavu a být přeplněná energií, vím, že už to potřebuju, nechci zahodit to co teď mám jen proto, že něco nejde, něco nevyšlo nebo že nevím kudy vede cesta zrovna tam, nechci se už víc obelhávat že něco bude, něco si splnim něčeho dosáhnu. Tohle jsem nikdy nebyla já, nevim kam se vypařilamoje ctižádost, ale chci jí znovu najít, najít sebe.

En
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Invisible H Invisible H | Web | 13. february 2015 at 20:12 | React

Taky nevím, co budu dělat. Pár koníčků mám, ale ty jsou v tomhle světě skoro k ničemu.. :/
Ale snažím se dál a dělám, co můžu. Trpím malým sebevědomím a obří stydlivostí, což mi život moc neusnadňuje, ale já si věřím, věřím, že něco dokážu. :)
Třeba najdeš něco, co budeš chtít dělat, něco co tě bude vážně bavit. Musíš jen  pořád hledat :) jako já :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement