Storm in my head

20. january 2015 at 21:24 | En |  myself.

Přesně tak, občas se mi zdá, že můj chaos a bouře v havě se mi promítá i do života. Nejen, že jsem teda zas o rok starší a mám za sebou 20. narozeniny, což je naprosto příšerný pocit, protože stárnete, a nejste náctka! No nicméně to není můj největší problém, jestli se tomu dá říkat problém. Ne, vlastně to není problém, jsem jen..příšerně zmatená. Už nějakou dobu mě na jazykové škole, kam chodím, učí mladý angličan, ze kterého jem teda upřímně řečeno uplně pryč. Nejen, že vypadá jako Harry Style z 1D, ale dokonce se směje jako on, má stejně hluboký hlas, ale i oči..no prostě, visim na něm pohledem každou volnou chvíli a naprosto zapomínám, že umím anglicky, když na mě promluví, nebo když mrkne..no kriste, to se svezu vždycky po židli na zem. Nicméně, před Vánoci jsem mu jako srandičku vytiskla básničku na tři stránky a děsně anonymně jsem mu to podstrčila pod batoh, překvapením bylo, že mi to přečetl, celé. Tak jsem tak ze srandy nadhodila, že by mohl z Anglie dovalit Shakespeara, k mému obrovskému údivu ho opravdu dovalil. Hamleta. Četl mi ho. A byla jsem tam sama. SAMA. "Be or not to be, that is the question" ..oh :O Poslední dobou mám v hlavně prostě zmatek, jelikož s Michalem se prostě nebavím, ne, ne, ne a nikdy znovu už nechci a Sam je..krásný, není sice tak uplně pro mě bych řekla, jelikož jsme každý proporčně jinde, ale..hrozně ráda se na něho dívám a nedokážu si představit, že mu kdy naposledy řeknu bye a žádné see u tomorow, asi se rozbrečím. Je to asi dva dny zpět, kdy se mi kamarádka svěřila, že ho viděla na nějaké párty "I don't remember much" ..super Same. V tu chvíli jsem se cítila hrozně, ale uplně. Bylo to jako kdyby mi někdo vyměnil "mého" idealizovaného Sama za nějaké party zvíře a řekl, to víš, Praha. Skoro dva dny jsem z toho byla v depresi. Omg.. no a nakonec jeden vousáček z Emy, to je prosím pěkně esspreso bar, a on je ta sexy ozdoba tam. Ale v žádném případě si teda asi neřeknu o číslo, nebo wtf tak něco, ale je prostě nádherný.
Připadám si poslední dobou jako chlap..tak trochu, otáčim se za každou nohavicí, culim se jako to tele na nový vrata a jsem vůbec takovej..lovec, milovník, požitkář. Ráda, ale tak ráda se chovám krásnými objekty, až by to měl být hřích.
Musela jsem se prostě podělit, dostat to ze sebe, jinak by to nešlo.

Pac a pusu En
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement